Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Příběh Erika ale ukazuje, že když změníš přístup, to, co tě dříve trápilo, tě může začít naplňovat. Přečti si jeho vyprávění o tom, jak se po letech vrátil k programování, začal se znovu učit a od roku 2021 pracuje v CGI.

„Na střední jsem měl z programování pětky, teď mě živí. A baví.
 K programování nemám žádné speciální předpoklady nebo talent. Musel jsem si to odpracovat a zasloužit. A to je možná něco, co potřebuješ slyšet nebo Tě inspiruje.“

To, že dnes programuju, je trošku paradox

Chodil jsem na střední odbornou školu v Brně – obor Informatika. Super začátek kariéry programátora? Těsně vedle. Byl jsem mladý a moc mě to nebavilo. Měl jsem spolužáky, kterým programování šlo a dokázali přemýšlet jako programátoři. Já jsem byl puberťák, kterého to nezajímalo. Učili jsme se technologie, které se dnes už moc nevyužívají a učitelům chyběla komerční praxe. Je opravdu velký paradox, že mě programování dneska živí, přitom jsem z něj na střední propadal.

Místo vysoké školy se mi povedlo najít práci takového všeobecného ajťáka. Kromě správy IT jsem řešil i objednávky a úkoly, ke kterým jsem nepotřeboval žádné odborné znalosti, jako třeba grafika.

Během Covidu nastal ve firmě útlum, práce ubylo a já začal přemýšlet, jestli je tohle opravdu to, co chci. Došlo mi, že bych pro svoji kariéru mohl udělat víc. Začal jsem si proto zjišťovat, co bych se mohl učit a po pěti letech se znovu vrátil k programování.

V lednu 2021 jsem se chtěl posunout. Našel jsem ENGETO Java Akademii, Python má sice jednodušší syntax a snáz se učí, Java je naopak složitější a pomoc lektora se hodí, ale jakmile člověk Javu zvládá, přechod na další jazyk je o něco snadnější. 

Kurz byl super, postavený, abychom se zdokonalovali. Učení jsem věnoval průměrně tři hodiny denně včetně víkendů, protože jsem opravdu chtěl udělat pokrok a využít tu příležitost na maximum. Nepovažuju se za programátorský talent. Věděl jsem, že si to musím odmakat. A osobně bych to ani nenazval nějakou prací nebo učením. Když programuješ, tak si svým způsobem hraješ. 

Po pohovoru jsem si nedával moc šancí 

Tři měsíce utekly jako voda, dál jsem se učil, když mě ale oslovila studijní koordinátorka ENGETA s nabídkou práce v CGI. Sám bych si na to nikdy netroufnul, takže to bylo opravdu štěstí. 

Po pohovoru jsem si myslel, že nemám nejmenší šanci. Musel jsem popsat kód a nešlo mi to tak, jak bych chtěl. Na druhou stranu jsem snad ukázal, že se tomu chci věnovat, mám za sebou komplexní kurz a dál programuju ve volném čase. Když mi pak volal – dnes už – můj nadřízený, říkal, že hodně lidí na pohovoru nevyčte z kódu vůbec nic a pro něj je důležitá i ta ochota na sobě pracovat. Tak jsem uspěl.

Nenech se odradit

Pracuji teď ve velkém kolektivu. Dělám na aplikacích ohledně elektráren a moc mě to baví. Zhruba 15 % času trávím komunikací s kolegy, 85 % pak věnuju samotným úkolům. Já se chci pořád posouvat, proto každý den po práci ještě dál programuju.

„Pokud tedy uvažuješ o kariéře ajťáka, připrav se na to. A nenech se odradit, když si za něčím jdeš. Zkoušej, co tě baví. Někdy nemusíš hned měnit obor, možná stačí jen prozkoumat jiné oblasti. Anebo se k tomu vrátit po nějaké době, jako já.  Držím ti palce!“, Erik.